Recenze: The Night Rainbow

     Ahoj :) Je to nějaká ta chvíle, co jste si mohli přečíst ode mne recenzi :D A konečně (po všemožných zkouškách)  jsem využila každou volnou chvilku a dočetla The Night Rainbow od Claire King :) Takže pojdme si říct něco o této zajímavé knížce :D

      Začnu dobrou novinou pro lidi, kteří se chtějí zlepšit v angličtině, ale nemají rádi časté hledání v překladači - nebyl skoro vůbec potřeba (pokud se nechcete učit, jak se řekne anglicky drozd) :D Nadále musím poznamenat, že případné neporozumnění textu příliš neovlivní pochopení dějě :)) Takže žádné výmluvy na chabou angličtinu! :D A navíc se tam objevilo pár francouzkých slovíček, takže můžete perlit s llevant de taula nebo gerdarme (po hledání se strejdou Googlem jsem zjístila, že nejdou přeložit :I ...).

Anotace (pokusím se to přeložit co nejlépe, takže předem varuji na gramatické chyby a případně krkolomné obraty :) )

     V žáru letního slunce, pětiletá Pea - s její bujnou fantazií - volně pobíhá na loukách za domem na kraji malé vesnice v jižní Francii.
     Peyin otec umřel při nehodě. Nyní žije se svou mladší sestrou Margot. Jejich matka je příliš zarmoucená na to, aby se o ně postarala, a stáhla se do sebe, kde na ní Pea nemůže dosáhnout, ať se snaží sebevíc.
     Když Pea potká Clauda, souseda, který působí dojmem, že má rád louku stejně tak jako ona, uvažuje, zda by se mohl stát jejich novým otcem. Ale jaká tajemství Claude skrývá?...

Můj názor
     Prvních pět kapitol byla pro mne zkouška ohněm. Děj byl nezáživný, lehce matoucí (než jste si uvědomili, že chybí v knize apostrofy, trvalo to minimálně deset stránek ... teda aspoň v mém případě :D), rozhovory hlavních postav byly nudné... Ale co jsem mohla víc očekávat od konverzace mezi pětiletým dítětem a jeho matkou... :D
     I když byl děj těžkopádný i po "úvodních" kapitolách, získávala si Margot můj obdiv pomalu, ale pak najednou docela. Na čtyř a půl leté dítě byla až neskutečně vyspělá (po mentální stránce). Podporovala Peony ve chvílích, kdy to nejvíce potřebovala. Ukázala ji, jak si užívat života na maximum... A zamilovala jsem si její humor - zdánlivě nevinný, ale chvílemi až ironický. <3
     Claude s Merlinem (jeho psem) jsou další mé oblíbené postavy. Jsou sehraní (a pro milovníky psů je Merlin dokonalý tvor)... Bohužel vám o nich nemůžu říct víc, protože bych spoilerovala... :(
     A podobně bych na tom byla, kdybych popisovala matku Pivoine (Pea má hned několik tvarů svého jména :D). Jediné, co vám na ni prozradím je, že by jste ji neměli zatracovat jen na základě několika informací, které vám autorka o ní dá ze začátku příběhu.

     Mezi mé nejoblíbenější pasáže bych chtěla zařadit moment, kdy konečně příjdete na původ názvu knihy. (Taky máte až přehnanou radost z těchto okamžiků? :D) Pokud se někomu z vás poštěstilo vidět měsíční duhu, tak jistě víte, jak okouzlující okamžik to musí být. A i když nepatřím mezi ty šťastlivce, dokázala jsem si ji živě představit :)...
       Nejenom to bylo z této knihy ... dojemné. Jak jsem psala dříve, Margot byla na svůj věk neuvěřitelně vyspělá - a tak některé její "hlášky" mi vehnaly slzy do očí. Napíšu sem pár z nich:

"... Nemyslím si, že je to důležité," ... "Někdy ani dospělí neví, co je dělá šťastnými."
... "Možná, že nemůžeme opravit všechno."

Abych nevyzdvihovala pouze Margot.... Pea má taky co říct :D
"Můžeš být šťastný a smutný zároveň?" ptám se. 
"Ano," odpovídá Claud. "Zrovna se tak cítím." 
"Já taky," řeknu.

Hodnocení
      Jak mi kdysi za parného dopoledne řekla má kamarádka: "To je takový ten typ knih, kdy si uvědomíš, že život je vlastě krásný, že?" (doufám, že jsem vystihla správnou míru ironie)... Svým způsobem má pravdu - s touto knihou začnete o některých věcech více uvažovat.
     Doporučovala bych ji hlavně těm čtenářům, kteří mají rádi současnou literaturu a potrpí si na knihy s "myšlenkami" (zn. není to žádná velká filozofie, ale zárověň bych ji nepovažovala za knihu určenou pouze na odreagování).

 Budete přes prázdniny číst anglické knížky? A jaké? :D Tipy můžete psát do komentářů ;)

Gabča :*