Ahoj :) Máte pocit, že už melete z posledního? Říkáte si: "Už jenom dva týdny, a pak tu školu můžu pustit z hlavy!" ? Mám pro vás "dobrou" zprávu - nejste v tom sami.
Nejenom, že kvůli testům, úkolům a všemožným projektům odkládáme to, co nás nejvíc baví. Ještě nás k tomu všichni seřvou, že nestíháme to či ono. Máme jednou za čas chuť všechno okolo nás zničit; brečíme nad sešitem z matiky ve dvě ráno... Ale hlavně nás to, co děláme, vůbec nenaplňuje. :/ Naopak to pomalu pohlcuje, až z toho člověk neví, co dělat dřív - zda se vzdát a nechat se úplně sežrat nebo bojovat do posledních sil...
Jediná věc, co mi pomáhá porazit strach z všech těch povinností, je, že chci překonat sama sebe. Umět si říct: "Teď si k tomu sednu a neodejdu od toho, dokud nebudu umět aspoň nějakou část..." není zrovna lehké, když existuje tolik sociálních sítí, romantických filmů, napínavých seriálů atp... :O
S blížícími se prázdninami naše mobily odpočítávají minuty (počítat si je sami je way to mainstream, máme na to appky), aby jsme se mohli s radostí rozloučit s ..... (Dosaďte si jakýkoliv předmět, který nemáte zrovna v lásce :D). A pokud nemáme profesory nebo profesorky, které vám zadají přes prázdniny miliony úkolů, tak to volno užijeme maximálně! (Ťuk ťuk na dřevo, ať je nám ještě nenavalí :O ).
Moje polička se už pod váhou knih, které chci za léto přečíst, pomalu praská; další filmy se mi na tablet už nevejdou (a to jich mám na svém "doživotním seznamu" přes padesát :DD); mezi tím vším mám stíhat osm a půl hodiny denně brigádničit... Jak to mám za ty 2 měsíce stihnout?!
Pokud studujete, tak to všechno jistě pochopíte. A pokud máte tohle "inferno" za sebou, tak vám to opravdu závidím... :D
Gabča :*
Držím ti palce! :) já jsem se rozhodla, že místo vysoký pojedu do světa a vůbec toho nelituji. Je to síla, když si uvědomíš, kolik času věnuješ škole/práci a ještě do toho zkusit zapojit koníčky a všechno, co chceš stihnout. To aby byl den minimálně dlouhej jak víkend. :-)
OdpovědětVymazat